Drahé Pralinky-soudružky.
Dovolte mi, abych Vás pozdravil a popřál Vám hezký večer.
Koukejte se chovat slušně a nezapomeňte na své slušné vychování.
Ahoj Kovik a Chobot.
Nebylo však třeba obav. O tělesné zdraví se postaralo černé náchodské pivo, o duševní zdraví kapela. Zahráli nám písničky na přání a navíc i jednu rozpustilou o tom, jak pan Johanes šustil s pannou Klárou. Moc se nám to líbilo. Celé rozjuchané jsme o půlnoci volaly Babču (chuderka ležela doma s antibiotiky) a dožadovaly se tradiční večerní pohádky na dobrou noc. Rovnou z hlavy nám vyprávěla pohádku o vorvaňovi v hajzlu. To se nám to pak krááásně spalo.
Krááásně, ale ne dlouho. Od božího rána bouchaly dveře od záchodu. Buď bylo na vině to pivo, nebo tam některé Pralinky hledaly vorvaně…
Jako vždy jsme bohatě posnídaly a autobusem dojely do Nového Města nad Metují. Prohlédly jsme si hradby, Zadomí, skály pod městem. Na zámeckém nádvoří Aťka zahrála na klavír Kočka leze dírou. Prošly jsme zámecké zahrady a zajedly to zmrzlinou. Teprve potom nás čekalo Peklo. Šly jsme proti proudu řeky Metuje, kolem skal a vírů. A stále před námi byly cedule PEKLO 5 km. S jazyky na vestách jsme konečně zahlédly Pekelskou chatu Dušana Jurkoviče. Hospodu jsme skoro zaplnily, obsluhu vyděsily. Irenka si poručila bílou horkou čokoládu- a dostala černou (jako v pekle). Aťka si zase přála velmi slabé latté. „ Jak to mám udělat?“ ptal se číšník. „Až vám z kávovaru poteče káva, tak s tou sklenicí ucuknete a bude to“. A Jarmilka volala „Já chci taky latté, ale necukané.“ Ještě jsme Lence snědly z talíře všechen polníček a radši jsme utekly ven. Bylo teplíčko v pekelském údolí. Sotva jsme došly k Ostrovům, musely jsme zastavit na pivo a utopence. Poslední zastávkou byla hospůdka U Macháňů, kde se nám včera tak líbilo. Vítali nás jako ztracené dcery. Černé pivo ještě teklo, byl i naložený hermelín a longoše. Stavil se tu i jeden muzikant za SPLAVu, kterého Žrája uvítala slovy:„Hele, je tady brácha od ségry.“ A pak se nad námi zatáhlo, přišel obrovský mrak a pršelo jen se lilo. Prostě peklo. Místní pustili v televizi hokej a my využily jednoho hodného pána, co nespěchal a ještě jsme zavolaly taxi. Oba nás dopravili k paneláku. Zavolaly jsme Babču a Čiki si postěžovala, že jsme ji donutily v ložnici do trojky. (z nedostatku spacích míst spíme na manželském letišti ve třech a napříč). Babča nám zatím složila báseň o dvou plešatcích, holčičce, koulích, sushi a sexu. Připily jsme jí na zdraví vaječným koňakem a šly jsme spáááát.
Zase krááátce. Opět bouchaly dveře u WC. Babča to asi slyšela až v Libštátě, protože pro nás měla na ráno ještě báseň o trávení a WC. Aťka uvařila ranní dršťkovou, poslední přípitek a byl rozchod.
POUČENÍ: Pralinkám ani PEKLO neublíží!!!
]]>
Blíží se nám prosinec a jeho první víkend. Co to pro nás znamená? Bude poslední vandr. Sejdeme se již tradičně v sobotu 7. prosince u Evičky v Rokytnici nad Jizerou. A dámy.. Možná přijde i Mikuláš :-)
]]>
Každý druhý rok se scházíme se svými kamarády na výročním ohni. Letos jsme měli velmi dobrou účast, sešlo se nás cirka na sto dvacet kamarádů a kamarádek. Letos i dlouho očekávaná a mnohokrát zvaná návštěva z Jáchymova. Minutou ticha jsme vzpomněli na ty, kteří už jsou v trempském nebi. Po zahájení, zahrání hymny a udělení cen při našich skvělých hrách, byli přijati k naši světoběžnické osadě noví členové. Rovněž dvě Pralinky a to Tatanka a Fretka. Gratulujeme ! V soutěži byla z nás nejlepší Tatanka, která získala jednu druhou a jednu třetí cenu. První v hodu šipek a druhou v hodu válečkem do dálky. Prostě, Tatanka je dobrá !My ostatní jsme se zúčastnily všech ale vyhrát v pytlácké soutěži, nebo ve slovním závodě, bylo nad naše ambice. Prostě byli tu lepší a zdatnější. Však počkejte kamarádi za rok. To Vám natřeme. Při pořádné vartě a hudby mnoha kytar, bendža basy i bubnu jsme poseděli do pozdních hodin. Vše krásné skončilo druhý den. Těšíme se opět na shledání. My Pralinky se sejdeme první sobotu v prosinci na posledním vandru v Rokytnici. Připomínám všem Pralinkám. Nezapomeňte na apartní sukýnku, klobouček a dobré botičky na parket. Ať opět z vesela přivítáme hudbu a Mikuláše s čerty. Ahoj In. Ba.]]>
Po něm byla pražská dívčí kapela, která to pěkně roztančila. Holky hrály písničky z nejrůznějších žánrů, ale hlavně takové na které se dalo tančit. Nezůstaly jsme pozadu a při pivečku jsme křepčily do půlnoci. Počasí bylo příjemné a spaní na chalupě nemělo chybu. Měli jsme to spočítané akorát. Jen jsme zalezly do spacáků, abychoms i posllechly pravidelnou pohádku začalo pršet. Druhý den, po dobré vydatné snídani jsme probíraly případné další naše aktivity a po obědě se rozjížděly do svých domovů. Tak zase za rok na nějakém koncertě.
Připomínám, Pralinky, 21. 9. 2013 je v Lanově výroční oheň !
Na setkání s Vámi se všemi se těší In. Ba.
]]>
17. srpen je výšlapem do Českého ráje. Pralinky tentokrát pozvaly na vandr i kamarády z naší osady Světoběžníků. Abychom si společně užili vandr jako za starých časů vandrování. Po pravdě jsme byly překvapeny jak málo se jich zúčastnilo. To už Vás kamarádi nebaví chodit pěšky? Je Vám milejší pohybovat se autem? No zklamali jste nás. Snad příště bude účast bohatší. Alespoň se k nám přidala i část kamarádů z Jáchymovské osady.
My, kdož jsme se zúčastnili, jsme jsi užili moc pěkný sobotní den po známých místech, kde jsme nebyli už mnoho let. Takže to byl v pravdě vzpomínkový vandr. Místa kde jsme kdysi tábořili, místa, kde někteří z nás mívali první randíčka nebo se tam tehdy událo něco nezapomenutelného. A spaní pod převisem v krásné teplé noci mělo opět své neocenitelné kouzlo. Měli jsme opravdu štěstí a počasí nám přálo, jak na sobotní vandr, tak na noc. Nedělní pochod k vlaku byl trochu náročný, ale krásný. Vláček měl dlouhé zpoždění. že jsme si až mysleli, že nepojede vůbec. To, ale nikomu vlastně nevadilo, protože se stejně domů nikomu nechtělo.
Takže Pralinky, 31.8. 2013 do Libštátu na Vabiho Daňka, nezapomeňte !
Ahoj In. Ba.
]]>T.O. SVětoběžníci a T.O. Na Brodě.
Oheň se bude konat 21. 9. 2013 v kempu Na Brodě v Lanově u Vrchlabí
A máme tu 4. července a třináct Pralinek čeká v Pardubicích na vlak do Valašského meziříčí a pak dál Rožnova pod Radhoštěm. Natěšeny s kloboučky na hlavě s těžkými bágly na zádech a s úsměvnou náladou, nedočkavé, jak se nám vydaří tento velký vandr. Vše jde zatím dobře dobře. Přestup ve Valašském Meziříčí jsme i přes zpoždění vlaku z pardubic zvládly na jedničku. V Rožnově jsme si daly bágly do úschovny na nádraží a hurá do města. V Rožnově je asi největším lákadlem Skanzen lidové architektury a ten jsme opravdu nemohly minout. Ve skanzenu jsme byly nadšeny prohlídkou a jen jsme jsi uvědomily, jak málo tehdy lidé potřebovali prostoru a věcí ke svému životu. Opravdu nádherná podívaná a jen škoda, že jsme neměly odst času projít všechny tři části. Večer jsme se vláčkem přesunuly do Valmezu (jak říkají místní) a odtud skoro 6 km dál do vesničky Jasenice, kde jsme měly na zahradě u velmi milých manželů možnost postavit jsi stany a mít až do neděle zajištěno ubytování.
]]>
Je pátek, 8. červen a my se s Yvetkou chystáme na vláček. Pralinky už na nás v Hostinném čekají. Večer, při pivečku v restauraci, jsme jsi dohodly trasu na druhý den. Brzy ráno nás už vláček veze k Martinicím, kde přisedají děvčata z Rokytnice, Jablonečku a Zlaté Olešnice. Natěšeny jsme všechny a blížíme se do Dolánek. Tan už na nás čeká Lenka, která přijela z druhé strany od Turnova. První zastávka na našem vandru je hospůdka u Zrcadlové Kozy. Uschovaly jsme jsi tu bágly, aby se nám přes den lépe chodilo a šly navštívit Bartošův rajón. A po malé dešťové spršce vyrážíme do terénu. Prošly jsme Drábovnu a vesničku Voděrady. V další vesničce Ondříkovice, jsme se musely trochu osvěžit a posilnit u veselého hospodského. Pívečko měl výborné a jídlo také. Útratu nám počítal po staročesku, pěkně na kopy a tucty. Dále jsme pokračovaly směrem na Rohozec a vracely se do Dolánek. Počasí nám přálo. Spokojené a ucaprtané po 18 km pochodu, jsme byly na místě. Ve večerních hodinách nás překvapila náhlým příchodem Irenka. K vůli pracovním povinnostem nemohla s námi jet, takže to bylo velmi milé setkání v Dolánkách. Po příjemném večerním posezení a dobrém vyspání nás polední vláček odvezl domů. Nu a již se těšíme na velký červencový vandr ve Valašském Meziříčí.
Na shledání s Pralinkami v plném počtu se těší In. Ba.
]]>
Blíží se termín polického vandru. Jak jinak než v nádherném okolí Police nad Metují. Počasí je tento rok velmi nepříjemné. Zima, déšť, občas i hodně nepříjemný, ale to nás nemohlo odradit a na vandr jsme přesto jeli. Páteční večer jsme v hospodě při večeři pozorně sledovali oblohu nad námi. A bylo víc a víc jasnéjší, že pláštěnky budou opravdu nezbytné. Na startu se celá naše Hujerova rodina zapsala na 15 km. Přesto, že obloha nevěstila nic dobrého, tak nám pršelo sotva 10 min. Ano Svatý Petr nás má rád. Krom toho, že nás obdařil silným větrem, byl báječný den. Bez problému jsme až po 18-ti km. dorazili do cíle. Šel s námi nejmladší člen pětiletý Toníček a pak šestiletá Barunka a i Ti bez jakékoliv pomoci, či úlevy spokojeně došli do cíle. Samozřejmě jsme náš úspěch museli zapít a ve vší spokojenosti a po dobrém jídle u Niny, jsme se v neděli vraceli do svých domovů.
In. Ba.
]]>